Pamatuji si, když jste tudy šla, nebojácná, smělá, matka i dcera.

A váš stín měl společnost. Jeden přišel, druhý odešel na věčnost.

Nebyl to žabák, ani princ z něj zrozený, ale byl součástí Vaší proměny. Teď na lavičce sedí a zahřívá Vám dlaně a pyšně hledí ... směrem k mámě.

Dane.. šla jsem a stále jdu.. občas někde sednu, zdržím se, občas se zvednu s větší silou jít dál.. občas zůstanu sedět zbytečně dlouho. Však víte jak to je.. děkuji za krásný komentář a těším se na vaše další povídání..

Jano, sice jsem David ale Dan neboli Čoudek je jedno z mých mnoha alter eg, takže dobrý.

Davide, sakra, ta alter ega mě už tak dohnali, že jsem při poslední odpovědi na FB hledala Danielu.. a Čoudka ještě neznám