Jana Péťová
- Počet článků 69
- Celková karma 18,26
- Průměrná čtenost 590x
Seznam rubrik
Jana Péťová
Neříkejte plešatému: „Jsou to jenom vlasy.“
To je jak kdyby sis právě uříznul prst a někdo ti říkal: „Nekrvácej.“ Není to tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát a nejsou to jenom vlasy!
Jana Péťová
Fluktuace každodennosti
Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.
Jana Péťová
Ledové probouzení
A až se rozbijí na povrchu ledové zdi, které brání probuzení, tak ozvou se znovu melodie tepla a s nimi vykoukne život ve všech jeho barvách.
Jana Péťová
Je to hlasitější než slova. Je to Život.
It's louder than words... Je to hlasitější než slova... Tlukot našich srdcí je hlasitější než slova... Je to život...
Jana Péťová
Nenapravitelný romantik ve světě cynismu. Moje noc s Waltem.
Bylo to asi před měsícem. Vzpomínám si, jak noc přešla ve sněhobílé ráno, které mě vtáhlo do děje pohledem z okna.
Jana Péťová
Setkání pod hvězdným nebem
Šepot. Hladina ticha nesoucí pocity, jež slova jen krátce zaznamenají. Slova. Ta voňavá zeď vzpomínek v zahradě duše.
Jana Péťová
Opilá noc. Sklenice s iluzí a realitou.
Často se říká, že ve víně je pravda. Ale také se často stává, že ve víně je méně pravdy, než si zrovna myslíte. Nebo že scénář psaný ve víně je obrovskou odchylkou od scénáře, na který se můžete spolehnout.
Jana Péťová
Co víc si můžu přát…
Byla jsem jen o několik let mladší než dnes. Moje Vánoce se nesly v duchu klidu a porozumění. Zdraví, rodina, láska, přátelé, práce, která mě baví, dobré jídlo, teplo... říkala jsem si, co víc bych si tak mohla přát, nic mi nechybí.
Jana Péťová
Ztráty a nálezy
Měla velkou pletenou šálu. Nataženou od krku až přes ústa a zahřívala si přes ni vzduch, který dýchala. A ta šála nebyla nikterak zajímavá. Byla vlastně vskutku obyčejná. Černá a zvenčí se na ní třpytily zamrzlé kapky jejího dechu. Zářily jako diamanty.
Jana Péťová
Match! Mám prince ze seznamky
Na obloze vzdušné zámky. Kolem krku liška od Vietnamky. Za oknem tichem dřímá stará klec. Prý na ptáka Ohniváka - ach, jaký kec!
Jana Péťová
Ne, neposlouchá tě! Už tě totiž neslyší
Kam to zase civíš? Ty jsi pořád mimo. Posloucháš mě vůbec? Ano, jistě. A co jsem říkal? Že jsi měl těžký den, že po tobě pořád někdo něco chce, že tohle si neumí nikdo představit, že každému by z toho už dávno...
Jana Péťová
Máme doma nejkrásnější červené červánky
O tobě v podzimu. O změnách kolem nás. O dýňovém koláči. O podzimní oslavě, kam nasbírané listy slouží jako lístek. Vstupenka. O ranních mlhách. O východech slunce do ranní mlhy. O pavučinách v trávě. O tančícím dešti na parapetu. O blátě. A o všech těch barvách v nás.
Jana Péťová
Říjnová romance
Přes lávku. Nad vodou. Jdu. V barevné aleji. Kde vůně mluví mi do řeči. Kde po horkém létě mi slunce ještě neřeklo sbohem. Kde barvy přikrývají vyprahlé kameny ve vodě. Tam, kde začíná říjnová romance.
Jana Péťová
Jaké to je být ve vatě?
Kolik ticha sneseme, než začneme křičet? Říká se, že ty nejbolavější duše často nejvíc mlčí. A tak mě napadá, kolik takové duše snesou bolesti, než začnou křičet?
Jana Péťová
Když na rande, tak připravená
Vzpomínám si na jedno své rande. Bylo to na základce. Adam byl kluk od nás ze školy. Pokukovali jsme po sobě už delší dobu. V den, kdy jsme se loučili se školou a začínaly prázdniny, mě pozval do cukrárny. Tak za týden, ahoj!
Jana Péťová
Nic netrvá věčně
Dnešní ráno mě překvapilo. Ta studená rosa na bosé nohy mě překvapila. Není to tak dlouho, řekla bych, že to bylo snad i včera, kdy jsme seděli v trávě. Voněla létem. Vše kolem bylo tak horké na dotek. A teď? Zahřívám si studené vlahé nohy. Jednu o druhou.
Jana Péťová
Dnes se zase nevyspíš, milá dámo, víš to?
A zase ten úplněk, proč mi nedal spát? Byl večer, pozorovala jsem měsíc na obloze, plul si tam tak klidně, stoupal výš a výš nad domy, nad město, zdravil mě a mám trochu takový pocit, že se mně snad s tou svojí lehkostí, se kterou si tam plul, tak trochu vysmíval.
Jana Péťová
Pamatuji si, když jsem ještě bydlela na rušné ulici pražské periferie...
Můj pohled z okna skrýval jediné. To jediné bylo vzdálené sotva pár metrů. To jediné, co bylo vidět, byla světla. Světla životů lidí odnaproti. Cizí životy, jejich tajemství a moje fantazie.
Jana Péťová
Po pohádkách procházky
Po pohádkách procházky. Na procházkách pohádky. Pohádkové příběhy. Je to velký keř, ta líska. Říkám si. Míjím ji. Míjím její plody. Jeden zvednu ze země. Nevypadnou z něj šaty. Padají z něj příběhy. Velké příběhy. Pohádkové příběhy...
Jana Péťová
Klišé červené knihovny
A přijde po nás větší láska než je ta naše? Nepřijde. Neexistuje větší láska než je ta naše. Člověk se zamiluje a žije si v tomto klišé červené knihovny. Upjaty na myšlenku, že prožívá největší lásku svého života. Největší lásku vůbec.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
