Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Všechno je to na "P"

Přeji pěkné pondělí. Pohodlně posaďte prdelky… Přichází povídka psaná pro příjemné posnídání. Pojmenovaná "Proč pošťák pozdě poštu přináší?"

Pondělí. Patnáctého. Pohádkové počasí – padající peří pokrylo pod peřinu perníkem proslulé Pardubice.

Pro pana Poláka poslední prosincové pokrývání podlah.

Pilně pracoval!

Pracovník Petr Polák pyšně položí píchačku před personalistku. Padla!

„Pěkně plná píchačka!“ Pochvaluje personalistka. Přepočítává píchačku, potom před pana Poláka pokládá peníze.

„Páni, pěkný pakl pětistovek!“ přemýšlí.

„Prosím, podpis!“ přeruší personalistka Petrovo přemýšlení.

Pan Polák podepíše papír připravený pro převzetí peněz. Peněženka praská. Parádní pocit!

„Pěkný pondělí!“ Popřeje personalistka. Pozdraví.

Pan Polák převlékne pošpiněný pracovní pulovr.

Překvapím Petru! Poprvé přijedu před polednem!

Přibrzdí před prodejnou. „Prosím, pořádný pugét pro Petru“ povídá prodavačce.

Prodavačka přemýšlí, potom pomateně pobíhá po prodejně… Paeonia pětkrát, Papuvar, Phlox, Prunus, přizdobíme Pažitkou, Papratkou, připíchneme písmeno P.

Prodavačka podává Petrovi pugét. „Patnáctsetpadesát, prosím.“

„Proboha, patnáctsetpadesát?“ Příště přivezu Pelargonie!

Překvapený Petr podává prodavačce požadované peníze.

Pomalá prodavačka pozdržela Petra. Pokračuje. Pospíchá. Překračuje padesátku. Pugét poskakuje po palubovce. Pitomej pomalej Peugeot, přikoupím Porche! Poslouchá pražské punkery Plexis. Patou podupuje po podlaze.

Plexis přeruší pravidelná polední publicistika - Pomoc pro plynulý provoz při průjezdu Pardubicemi. Pan Polák pozorně poslouchá. „Pozor, pozor, Pardubice prošpikované policisty! Překontrolujte, popřípadě připněte pásy, projíždějte pomalu!“

Pacholci, proč pořád prudí, potřebují peníze?

Přibrzdí, pohladí peněženku plnou pětistovek. Pche!

Převezu policajty, pojedu po poli.

Posledním pohledem překontroluje provoz.

Přejíždí přes přechod.

Parádní plán.

Pádí podél pole.

Píchnul. Proboha! Proč?

Petra! Petra pomůže. Provozuje pneuservis. Píííp. Píííp. Píííp. Píííp… Planý pokusy. "Proč platím Petře paušál?" Povzdychne.

Popadne pugét. Pokračuje pěšky.

Polobotky praskly podél paty.

Ponožky postačí!

Přichází před panelák.

Prodřené ponožky prosakují potem, prsty, paty plné puchýřů. Peklo pekel!

Poslední překážka! Pajdá pět pater pěšky.

Překračuje práh podkrovního pokoje.

„Petro, Peťulko, překvapení!“

„Panebože, Petr! Padej pod postel!“

Pozdě…!

Překvapená, přes postel položená Petra pod polonahým pošťákem, potichu pozdraví.

Pošťák přitom políbí Petře pravé prso.

„Přestaň!“ Pookřikne Petra pošťáka.

„Petro, proč?!“ Přeruší pan Polák pošťákovo počínání.

Pošťák protočí panenky, potom přestane Petřina prsa posypávat polibky.

Petra přikryje poslintaná prsa pod polštář.

„Patrik, Pavel…“ Představuje pány.

„Petro, proboha, přestaň! Pomlč!" Poví přísně Petr.

Petra potom prosí „Petře, prosím, pochop, přišlo psaní, přebírám poštu.“

„Psaní?“ „Paroháči přidáváš přívlastek pitomec?“

Pleskne Petru pugétem po papuli. „Patnáctsetpadesát peněz, podívej, pěkně promrh(d)ané prachy!“

Petr pootočí pokrvácené paty po podlaze.

Popadne pošťákovi polobotky před postelí.

Padnou parádně.

Přibouchne.

Pláče. Přemítá… Předražený pugét. Praskající postel. Petřiny pětky polyká polonahý pošťák. Překvapený Petr Polák – pitomec, paroháč…

Prokletý pošťák… Pomsta! - Pohřeb! Pistole? Přidušení? Pobodání? Požár?

Pitomost…!

Pomóóóc, potřebuji psychiatra!

Prdlajs… potřebuji pár panáků pálenky!

Pátrá po pokoji. Prohlíží police.

Paráda! Patnáctiletá pětašedesáti procentní pálenka po Petřiným prastrýci Pepovi připravena pro pravou příležitost.

Popadne pálenku, panáka.

Popojde před panelák.

Prohlíží pálenku. 

Pravá příležitost přišla!

Plní panáka.

Připíjí paroháčům!

„Píše, panečku!“ Pochvaluje poctivou pálenku.

Plní, připíjí.

Plní, připíjí.

Plní, připíjí.

… Pálenka prázdná!

Přemýšlí… parohy překáží při práci, pohybu, průchodu pokojem… prostě pořád!

Popadne pero, píše přes polep pálenky „Petro, předávám prsten, papíry přijdou později!“

Polep plně popsán. Prsten přiváže provázkem.

Přijde před poštovní podatelnu. „Prosím, poslat Petře Polákové, Pod Pekárnou patnáct, Pardubice.“

„Poslat?“ Povídá překvapená pošťačka.

„Poslat!“ Potvrdí Petr předešlý požadavek.

Pošťačka prohlíží pálenku popsanou pozdravem pro Petru. Přes prstýnek přelepí podací papírek.

Petr přihlíží, potom poopraví požadavek: „Poslat po pošťákovi Patrikovi! Pošťák Patrik, pěknej prasák, předává poštu podivnými praktikami pod peřinou!“

Pitomý pondělí. Pitomý překvapení... Povzdychne...

Poděkuje.

Podává pětistovku.

Pa!

...

Postskriptum
Pánové, přebírá paní poštu před polednem? Pozor, pozor! Pošťák Patrik pořád pochůzkuje Pardubicemi!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Autor: Jana Péťová | pondělí 13.2.2023 4:49 | karma článku: 22,25 | přečteno: 563x
  • Další články autora

Jana Péťová

Neříkejte plešatému: „Jsou to jenom vlasy.“

To je jak kdyby sis právě uříznul prst a někdo ti říkal: „Nekrvácej.“ Není to tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát a nejsou to jenom vlasy!

11.4.2024 v 12:13 | Karma: 33,28 | Přečteno: 2784x | Diskuse| Ostatní

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma: 12,26 | Přečteno: 246x | Diskuse| Poezie a próza

Jana Péťová

Ledové probouzení

A až se rozbijí na povrchu ledové zdi, které brání probuzení, tak ozvou se znovu melodie tepla a s nimi vykoukne život ve všech jeho barvách.

21.2.2024 v 20:37 | Karma: 16,99 | Přečteno: 279x | Diskuse| Poezie a próza

Jana Péťová

Je to hlasitější než slova. Je to Život.

It's louder than words... Je to hlasitější než slova... Tlukot našich srdcí je hlasitější než slova... Je to život...

7.2.2024 v 18:00 | Karma: 16,01 | Přečteno: 282x | Diskuse| Poezie a próza

Jana Péťová

Nenapravitelný romantik ve světě cynismu. Moje noc s Waltem.

Bylo to asi před měsícem. Vzpomínám si, jak noc přešla ve sněhobílé ráno, které mě vtáhlo do děje pohledem z okna.

1.2.2024 v 13:09 | Karma: 18,21 | Přečteno: 417x | Diskuse| Poezie a próza

Jana Péťová

Setkání pod hvězdným nebem

Šepot. Hladina ticha nesoucí pocity, jež slova jen krátce zaznamenají. Slova. Ta voňavá zeď vzpomínek v zahradě duše.

27.1.2024 v 15:29 | Karma: 15,30 | Přečteno: 170x | Diskuse| Poezie a próza

Jana Péťová

Opilá noc. Sklenice s iluzí a realitou.

Často se říká, že ve víně je pravda. Ale také se často stává, že ve víně je méně pravdy, než si zrovna myslíte. Nebo že scénář psaný ve víně je obrovskou odchylkou od scénáře, na který se můžete spolehnout.

25.1.2024 v 18:18 | Karma: 15,75 | Přečteno: 359x | Diskuse| Poezie a próza

Jana Péťová

Co víc si můžu přát…

Byla jsem jen o několik let mladší než dnes. Moje Vánoce se nesly v duchu klidu a porozumění. Zdraví, rodina, láska, přátelé, práce, která mě baví, dobré jídlo, teplo... říkala jsem si, co víc bych si tak mohla přát, nic mi nechybí.

2.1.2024 v 21:52 | Karma: 18,34 | Přečteno: 378x | Diskuse| Ostatní

Jana Péťová

Ztráty a nálezy

Měla velkou pletenou šálu. Nataženou od krku až přes ústa a zahřívala si přes ni vzduch, který dýchala. A ta šála nebyla nikterak zajímavá. Byla vlastně vskutku obyčejná. Černá a zvenčí se na ní třpytily zamrzlé kapky jejího dechu. Zářily jako diamanty.

31.12.2023 v 21:25 | Karma: 16,09 | Přečteno: 398x | Diskuse| Poezie a próza

Jana Péťová

Match! Mám prince ze seznamky

Na obloze vzdušné zámky. Kolem krku liška od Vietnamky. Za oknem tichem dřímá stará klec. Prý na ptáka Ohniváka - ach, jaký kec!

31.10.2023 v 22:39 | Karma: 23,36 | Přečteno: 692x | Diskuse| Ostatní

Jana Péťová

Ne, neposlouchá tě! Už tě totiž neslyší

Kam to zase civíš? Ty jsi pořád mimo. Posloucháš mě vůbec? Ano, jistě. A co jsem říkal? Že jsi měl těžký den, že po tobě pořád někdo něco chce, že tohle si neumí nikdo představit, že každému by z toho už dávno...

20.10.2023 v 14:14 | Karma: 19,08 | Přečteno: 474x | Diskuse| Poezie a próza

Jana Péťová

Máme doma nejkrásnější červené červánky

O tobě v podzimu. O změnách kolem nás. O dýňovém koláči. O podzimní oslavě, kam nasbírané listy slouží jako lístek. Vstupenka. O ranních mlhách. O východech slunce do ranní mlhy. O pavučinách v trávě. O tančícím dešti na parapetu. O blátě. A o všech těch barvách v nás.

13.10.2023 v 15:45 | Karma: 17,64 | Přečteno: 250x | Diskuse| Poezie a próza

Jana Péťová

Říjnová romance

Přes lávku. Nad vodou. Jdu. V barevné aleji. Kde vůně mluví mi do řeči. Kde po horkém létě mi slunce ještě neřeklo sbohem. Kde barvy přikrývají vyprahlé kameny ve vodě. Tam, kde začíná říjnová romance.

4.10.2023 v 13:58 | Karma: 17,92 | Přečteno: 296x | Diskuse| Poezie a próza

Jana Péťová

Jaké to je být ve vatě?

Kolik ticha sneseme, než začneme křičet? Říká se, že ty nejbolavější duše často nejvíc mlčí. A tak mě napadá, kolik takové duše snesou bolesti, než začnou křičet?

18.9.2023 v 17:17 | Karma: 18,80 | Přečteno: 403x | Diskuse| Ostatní

Jana Péťová

Když na rande, tak připravená

Vzpomínám si na jedno své rande. Bylo to na základce. Adam byl kluk od nás ze školy. Pokukovali jsme po sobě už delší dobu. V den, kdy jsme se loučili se školou a začínaly prázdniny, mě pozval do cukrárny. Tak za týden, ahoj!

14.9.2023 v 0:17 | Karma: 32,78 | Přečteno: 2738x | Diskuse| Ostatní

Jana Péťová

Nic netrvá věčně

Dnešní ráno mě překvapilo. Ta studená rosa na bosé nohy mě překvapila. Není to tak dlouho, řekla bych, že to bylo snad i včera, kdy jsme seděli v trávě. Voněla létem. Vše kolem bylo tak horké na dotek. A teď? Zahřívám si studené vlahé nohy. Jednu o druhou.

5.9.2023 v 14:34 | Karma: 18,04 | Přečteno: 339x | Diskuse| Poezie a próza

Jana Péťová

Dnes se zase nevyspíš, milá dámo, víš to?

A zase ten úplněk, proč mi nedal spát? Byl večer, pozorovala jsem měsíc na obloze, plul si tam tak klidně, stoupal výš a výš nad domy, nad město, zdravil mě a mám trochu takový pocit, že se mně snad s tou svojí lehkostí, se kterou si tam plul, tak trochu vysmíval.

3.9.2023 v 20:54 | Karma: 18,07 | Přečteno: 456x | Diskuse| Poezie a próza

Jana Péťová

Pamatuji si, když jsem ještě bydlela na rušné ulici pražské periferie...

Můj pohled z okna skrýval jediné. To jediné bylo vzdálené sotva pár metrů. To jediné, co bylo vidět, byla světla. Světla životů lidí odnaproti. Cizí životy, jejich tajemství a moje fantazie.

8.8.2023 v 21:15 | Karma: 17,61 | Přečteno: 444x | Diskuse| Poezie a próza

Jana Péťová

Po pohádkách procházky

Po pohádkách procházky. Na procházkách pohádky. Pohádkové příběhy. Je to velký keř, ta líska. Říkám si. Míjím ji. Míjím její plody. Jeden zvednu ze země. Nevypadnou z něj šaty. Padají z něj příběhy. Velké příběhy. Pohádkové příběhy...

6.8.2023 v 14:58 | Karma: 17,19 | Přečteno: 220x | Diskuse| Poezie a próza

Jana Péťová

Klišé červené knihovny

A přijde po nás větší láska než je ta naše? Nepřijde. Neexistuje větší láska než je ta naše. Člověk se zamiluje a žije si v tomto klišé červené knihovny. Upjaty na myšlenku, že prožívá největší lásku svého života. Největší lásku vůbec.

27.7.2023 v 16:31 | Karma: 14,94 | Přečteno: 267x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 69
  • Celková karma 18,26
  • Průměrná čtenost 590x
Vždy, když mě posere holub, děkuji Bohu, že nedal křídla i krávě. 

 

Seznam rubrik