Nejsi na té cestě nějak blbě?

„Tisíc cest vede k jednomu cíli“ řekl kdys Jules Verne a já bych se ho opravdu ráda na něco zeptala. Co jste tím vlastně myslel, pane Verne? A mluvíme tady oba o stejném cíli?

Pokud ano, máme se v těch rozličných cestách, které vedou k jednomu cíli soustředit na cestu nebo na cíl? Nebo jít tak nějak rovnou za nosem a nesoustředit se na nic? A když je těch cest tisíc, znamená to tisíc možností? Co myslíte? Já totiž, přiznávám se, nevím...

Přichází
Líbezně 
Očekávaně
Toužebně
Jak svěží dešťová přeháňka
Odchází 
Rychle
Plytce
Tiše
Jak od flákoty masa vegetariánka
Přijde zase?
Zítra?
Za týden? 

Navždy?
Na chvíli?
Někdy?

Nikdy?

Čeká

Milenka věčně doufající
Milenka zoufale milující

Ach, jak povrchní láska

Zakázané ovoce

Vypadá sladce
Chutně
Barevně

Chutná trpce
Kysele
Zkaženě

Žádný ráj
Zbytečné emoce

Ochutnala
Chce více!

A stále jen čeká

Na další chutě, které nepoznala
Na dotyk ovocného chtíče
Na něj!

Nepřichází

Žádná euforie!

Po nezdařilé anabázi
Hluboká agonie

Odchází

Nešťastná
Slzami zmáčená

Do dřeva oděná
Do kamene zlatem vytesaná

A už zase čeká, sladce zasněná…