Všechno je to na "P"

Přeji pěkné pondělí. Pohodlně posaďte prdelky… Přichází povídka psaná pro příjemné posnídání. Pojmenovaná "Proč pošťák pozdě poštu přináší?"

Pondělí. Patnáctého. Pohádkové počasí – padající peří pokrylo pod peřinu perníkem proslulé Pardubice.

Pro pana Poláka poslední prosincové pokrývání podlah.

Pilně pracoval!

Pracovník Petr Polák pyšně položí píchačku před personalistku. Padla!

„Pěkně plná píchačka!“ Pochvaluje personalistka. Přepočítává píchačku, potom před pana Poláka pokládá peníze.

„Páni, pěkný pakl pětistovek!“ přemýšlí.

„Prosím, podpis!“ přeruší personalistka Petrovo přemýšlení.

Pan Polák podepíše papír připravený pro převzetí peněz. Peněženka praská. Parádní pocit!

„Pěkný pondělí!“ Popřeje personalistka. Pozdraví.

Pan Polák převlékne pošpiněný pracovní pulovr.

Překvapím Petru! Poprvé přijedu před polednem!

Přibrzdí před prodejnou. „Prosím, pořádný pugét pro Petru“ povídá prodavačce.

Prodavačka přemýšlí, potom pomateně pobíhá po prodejně… Paeonia pětkrát, Papuvar, Phlox, Prunus, přizdobíme Pažitkou, Papratkou, připíchneme písmeno P.

Prodavačka podává Petrovi pugét. „Patnáctsetpadesát, prosím.“

„Proboha, patnáctsetpadesát?“ Příště přivezu Pelargonie!

Překvapený Petr podává prodavačce požadované peníze.

Pomalá prodavačka pozdržela Petra. Pokračuje. Pospíchá. Překračuje padesátku. Pugét poskakuje po palubovce. Pitomej pomalej Peugeot, přikoupím Porche! Poslouchá pražské punkery Plexis. Patou podupuje po podlaze.

Plexis přeruší pravidelná polední publicistika - Pomoc pro plynulý provoz při průjezdu Pardubicemi. Pan Polák pozorně poslouchá. „Pozor, pozor, Pardubice prošpikované policisty! Překontrolujte, popřípadě připněte pásy, projíždějte pomalu!“

Pacholci, proč pořád prudí, potřebují peníze?

Přibrzdí, pohladí peněženku plnou pětistovek. Pche!

Převezu policajty, pojedu po poli.

Posledním pohledem překontroluje provoz.

Přejíždí přes přechod.

Parádní plán.

Pádí podél pole.

Píchnul. Proboha! Proč?

Petra! Petra pomůže. Provozuje pneuservis. Píííp. Píííp. Píííp. Píííp… Planý pokusy. "Proč platím Petře paušál?" Povzdychne.

Popadne pugét. Pokračuje pěšky.

Polobotky praskly podél paty.

Ponožky postačí!

Přichází před panelák.

Prodřené ponožky prosakují potem, prsty, paty plné puchýřů. Peklo pekel!

Poslední překážka! Pajdá pět pater pěšky.

Překračuje práh podkrovního pokoje.

„Petro, Peťulko, překvapení!“

„Panebože, Petr! Padej pod postel!“

Pozdě…!

Překvapená, přes postel položená Petra pod polonahým pošťákem, potichu pozdraví.

Pošťák přitom políbí Petře pravé prso.

„Přestaň!“ Pookřikne Petra pošťáka.

„Petro, proč?!“ Přeruší pan Polák pošťákovo počínání.

Pošťák protočí panenky, potom přestane Petřina prsa posypávat polibky.

Petra přikryje poslintaná prsa pod polštář.

„Patrik, Pavel…“ Představuje pány.

„Petro, proboha, přestaň! Pomlč!" Poví přísně Petr.

Petra potom prosí „Petře, prosím, pochop, přišlo psaní, přebírám poštu.“

„Psaní?“ „Paroháči přidáváš přívlastek pitomec?“

Pleskne Petru pugétem po papuli. „Patnáctsetpadesát peněz, podívej, pěkně promrh(d)ané prachy!“

Petr pootočí pokrvácené paty po podlaze.

Popadne pošťákovi polobotky před postelí.

Padnou parádně.

Přibouchne.

Pláče. Přemítá… Předražený pugét. Praskající postel. Petřiny pětky polyká polonahý pošťák. Překvapený Petr Polák – pitomec, paroháč…

Prokletý pošťák… Pomsta! - Pohřeb! Pistole? Přidušení? Pobodání? Požár?

Pitomost…!

Pomóóóc, potřebuji psychiatra!

Prdlajs… potřebuji pár panáků pálenky!

Pátrá po pokoji. Prohlíží police.

Paráda! Patnáctiletá pětašedesáti procentní pálenka po Petřiným prastrýci Pepovi připravena pro pravou příležitost.

Popadne pálenku, panáka.

Popojde před panelák.

Prohlíží pálenku. 

Pravá příležitost přišla!

Plní panáka.

Připíjí paroháčům!

„Píše, panečku!“ Pochvaluje poctivou pálenku.

Plní, připíjí.

Plní, připíjí.

Plní, připíjí.

… Pálenka prázdná!

Přemýšlí… parohy překáží při práci, pohybu, průchodu pokojem… prostě pořád!

Popadne pero, píše přes polep pálenky „Petro, předávám prsten, papíry přijdou později!“

Polep plně popsán. Prsten přiváže provázkem.

Přijde před poštovní podatelnu. „Prosím, poslat Petře Polákové, Pod Pekárnou patnáct, Pardubice.“

„Poslat?“ Povídá překvapená pošťačka.

„Poslat!“ Potvrdí Petr předešlý požadavek.

Pošťačka prohlíží pálenku popsanou pozdravem pro Petru. Přes prstýnek přelepí podací papírek.

Petr přihlíží, potom poopraví požadavek: „Poslat po pošťákovi Patrikovi! Pošťák Patrik, pěknej prasák, předává poštu podivnými praktikami pod peřinou!“

Pitomý pondělí. Pitomý překvapení... Povzdychne...

Poděkuje.

Podává pětistovku.

Pa!

...

Postskriptum
Pánové, přebírá paní poštu před polednem? Pozor, pozor! Pošťák Patrik pořád pochůzkuje Pardubicemi!