Pokud ano, máme se v těch rozličných cestách, které vedou k jednomu cíli soustředit na cestu nebo na cíl? Nebo jít tak nějak rovnou za nosem a nesoustředit se na nic? A když je těch cest tisíc, znamená to tisíc možností? Co myslíte? Já totiž, přiznávám se, nevím...
Přichází
Líbezně
Očekávaně
Toužebně
Jak svěží dešťová přeháňka
Odchází
Rychle
Plytce
Tiše
Jak od flákoty masa vegetariánka
Přijde zase?
Zítra?
Za týden?
Navždy?
Na chvíli?
Někdy?
Nikdy?
Čeká
Milenka věčně doufající
Milenka zoufale milující
Ach, jak povrchní láska
Zakázané ovoce
Vypadá sladce
Chutně
Barevně
Chutná trpce
Kysele
Zkaženě
Žádný ráj
Zbytečné emoce
Ochutnala
Chce více!
A stále jen čeká
Na další chutě, které nepoznala
Na dotyk ovocného chtíče
Na něj!
Nepřichází
Žádná euforie!
Po nezdařilé anabázi
Hluboká agonie
Odchází
Nešťastná
Slzami zmáčená
Do dřeva oděná
Do kamene zlatem vytesaná
A už zase čeká, sladce zasněná...
