Jana Péťová
- Počet článků 69
- Celková karma 18,34
- Průměrná čtenost 590x
Seznam rubrik
Jana Péťová
Podívej se do očí a víš víc, než bys chtěl
Umíte se podívat do očí a poznat, co si druhý myslí, co chce? Poznat nervozitu. Poznat pravdu, lež. Beze slov vyčíst přání a potřeby?
Jana Péťová
Jakou máš ty nálepku? Samoživitelka? Aha, chudáku.
Každý chceme někam patřit a vždy někam patříme. Žijeme ve skupině. V různých skupinách. A ty skupiny nám potom dávají různé nálepky.
Jana Péťová
Tati...
Chytl jsi mě za ruku a pak jsi přešel na druhý břeh. S klidným dechem. Přes vodu, která ti proplula mezi prsty, pohladila tě po nártech a ukázala, jak klidný a jemný může být její dotek a jak chladný a nekompromisní může být její proud.
Jana Péťová
Prozradila bych se.
Držíš mě za ruku a říkáš, že to bude dobrý, já tomu chci věřit, ale nemohu se ti podívat do očí, viděla bych tam tu smutnou pravdu. Prozradila bych se.
Jana Péťová
Do noci, která nezcudní
Byla hluboká noc, když jsem se probudila. Zvedla jsem se z postele do tmy. Měsíc zářil, hvězdy mu dělaly doprovod. Ty jsi dělal doprovod mně. Pod širým nebem. Na posekané trávě. Něžné jak milostné psaní. Jak chvíle naše společné. Se slovy, které nám zůstaly na rtech.
Jana Péťová
Kniha života. Kapitola druhá. Sladká školka.
Holky! Honem! Vstávat! Tato slova nás probudila, když jsme měly jít poprvé se sestrou do školky. V ruce si nesu pytlík s bačkorama a pyžamem a vůbec se mi tam nechce.
Jana Péťová
Život ve věznici s mírným režimem. Od hlavy ke světu ven.
Myšlenky a jejich stíny. Obrazy. Odrazy zvuků. Procházky. Od stěny ke stěně. Tam a zpět. Život v hlavě.
Jana Péťová
Kniha života. Kapitola první. Velká voda.
Představuji si, že píšu knihu. Knihu svého života. Vezmu prázdný list. Popíšu ho z obou stran jedním příběhem. Jednou životní kapitolou. Najednou zjistím, že takto napsaná kapitola se do mé knihy vůbec nehodí.
Jana Péťová
Poúplňkové šeptání
Jaro je tak křehké. Noc je tak křehká. Já jsem tak křehká. Byl den po úplňku. Měsíc byl stále temný a chladný. Noc byla vlhká. Našel jsi mě a strčil si do kapsy. Jako oříšek, který spadl ze stromu na zem. Trochu nakřáplý. Ale stále celý. Chtěl jsi mě rozbít? Chtěl jsi mě chránit?
Jana Péťová
Mozek je největší erotogenní zóna
Převlékala jsem se ze svého oblíbeného XL trička s nápisem The Big Lebowski, které pamatuje celou moji mateřskou. A nostalgicky jsem se na ně zadívala.
Jana Péťová
První láska je los, který nevyhrává
... ale celý život si pamatuješ jeho číslo (Emil Zola). Dá se zapomenout na lásku? Snad ano. Ale ne na tu první. Byla jiná než ty ostatní. Sladce nevinná. Dětský upřímná. Opravdová. PRVNÍ.
Jana Péťová
Zůstane nálezce pokladu bez odměny?
Byl krásný horký srpnový den. Bylo takové horko, že i slunce by se nejraději poflakovalo u vody. Čas chtěl lenošit, ale musel plynout dál.
Jana Péťová
VZPOMÍNKY ...vše o tématu
? 111 let od doby, kdy Titanic na své první platbě v noci narazil do ledového kru a následně se po půlnoci potopil.
Jana Péťová
Život je hra
Život je hra. Příběhy života. Děj psaný životem, námi, náhodami, osudem. Jsme hraví. Hrajeme si už od dětství. Hrajeme (si) v dospělosti. Hrajeme (si) pořád.
Jana Péťová
Místo na zemi
Každé místo na zemi by mohlo psát tolik příběhů. Mohlo říct tolik pravdy a tolik lží. Ale ono mlčí.
Jana Péťová
Odraz jako obraz
Křičím a snaživě si vháním smích do dlaní. Usměji se a přes proslzené oči se dívám na cestu, která se mění před očima.
Jana Péťová
Útržky z deníčku puberťačky. První lásky.
Malé nahlédnutí pod zámek mého deníčku. Deníčku puberťačky. První starosti. První radosti. První lásky... Ach, jak je to už dávno... A taky malá vzpomínka na dobu, kdy se randilo bez mobilu a Facebooku.
Jana Péťová
Ten, kdo miluje se neptá, co má udělat, udělá všechno
Když Světlana opouštěla svého muže, myslela si, že už to nejhorší má za sebou. Neměla. Ale ta tlustá čára za starým životem ji teď zase nutila začít žít...
Jana Péťová
Voyeur. Tajný pozorovatel.
Ležíte na sedačce, čtete můj blog, svítíte si nočním světlem. Podívejte se z okna ven, třeba se taky zrovna někdo dívá. A pokud máte zataženo, zkuste odtemnit a prožijte ty okamžiky. Propojte se s tajným pozorovatelem. Nebo se jím staňte.
Jana Péťová
Když samota bolí jako facka
Sama... Povídka o osamělosti. O tom, že samota velmi bolí a někdy snad i víc než ta bolest fyzická.
Jana Péťová
Sociosexualní útržky
Vstal. Nalil kávu do šálku. Přilil mléko do šálku s kávou. Vhodil cukr do šálku s kávou a mlékem. Lžičkou zamíchal. Cinkala tiše do ticha o stěny šálku s kávou s mlékem a cukrem. Vypil kávu. Odložil šálek.
Jana Péťová
Když vám ujede vlak
Evě volala máma a byla celá uplakaná, prosila ji, jestli by nemohla přijet alespoň teď. Teď, když je táta v nemocnici a neustále se po ní ptá. Eva si náhle uvědomila, jak moc svým rodičům chybí. Jak dlouho je vlastně neviděla?
Jana Péťová
Čtete příbalové letáky?
Ne? Zkuste si jeden den vyhradit tomu, že vše, co běžně používáte „proklepnete“ přes příbalový leták. Určitě se dozvíte nějaké nové cenné (i necenné) informace a možná budete i trochu překvapeni, jak něco celá léta děláte špatně.
Jana Péťová
Pojďme zachránit princezny
Myslím, že bych bych skvělá princezna. A moc ráda bych chodila bosá v rozkvetlé zahradě a radovala se z pohádkové lásky. Porazili bychom draky. Chránili náš klid - naše království.
Jana Péťová
Velmi křehké vztahy
O vztazích. O lásce. O křehkosti. O zranitelnosti. O něžnosti. O hranicích. O tom, jak je člověk křehký tvor s křehkými pocity a křehkými hranicemi mezi něžností a zranitelností.
| předchozí | 1 2 3 | další |
