Jana Péťová
Nevyžádaná pošta. Myslí to vážně, anebo z nás dělají pitomce?
Znáte to všichni, otevřete e-mailovou schránku a mažete a mažete. Rušíte odběry. A zase mažete. Antispamový filtr sice nějak funguje, ale nic není stoprocentní. Je to otravné snad nikdy nekončící.
Jana Péťová
Jaro
Pod něhou sníh neroztaje. Volám Tě, slunce! Píšu jinotaje! .........................................
Jana Péťová
Láska.
Náhodné objevy. Stejná cesta. Jiný den. Přestalo foukat. Slunce svítí o trochu víc. Mají náhody svoje pravidla? Určitě ano.
Jana Péťová
„Odpuštění je způsob, jak zabránit, aby nám minulost diktovala, jak má vypadat budoucnost“
Všichni děláme chyby a všichni potřebujeme, aby nám bylo odpuštěno. Když se tak neděje, jsme naštvaní, dotčeni, máme vztek. Ale umíme to, co chceme po ostatních a nám to připadá jako samozřejmost? Umíme odpouštět?
Jana Péťová
HOSIP - Zapomenu jednou i na to, že zapomínám?
Zdraví vás někdo na ulici se širokým úsměvem a vřelým "ahoj" a vy si za boha nemůžete vzpomenout, kdo to je? Neustále si kladete otázky, kde mám klíče od auta, peněženku, ten včera koupený krém na ruce?
Jana Péťová
Den za dnem
Zastavit čas. Třeba ráno v posteli. Třeba když prožíváte lásku. Zpomalit den. Třeba když znovu naberete síly. Když po dlouhém tichu, vydáte ze sebe hlásku. Přeskočit na zítra, když se nedaří. Mít jen dnes, když se vše podaří.
Jana Péťová
Nebezpečná krása
O tom, jak krása může být pomíjivá. O tom, jak krása může být nebezpečná. O přírodě. O životě. O marnivosti. O lidech...
Jana Péťová
Nevyzpytatelné cesty proutníka
Povídka o tom, jak nevyzpytatelné jsou cesty proutníka, a že nevěra má krátké nohy a přesně dvě kila a deset gramů.
Jana Péťová
Nejsi na té cestě nějak blbě?
„Tisíc cest vede k jednomu cíli“ řekl kdys Jules Verne a já bych se ho opravdu ráda na něco zeptala. Co jste tím vlastně myslel, pane Verne? A mluvíme tady oba o stejném cíli?
Jana Péťová
Z deníčku školačky
Žákovské knížky, takový první blog každého z nás. Základní údaje. Informace o prospěchu. Omluvenky. Třídní schůzky. Jiná sdělení - a tady se zastavím, vzpomínáte si na svoji poznámku, na svůj "blog", kterým jste potěšili své rodiče?
Jana Péťová
Samota
Svoje místo na slunci marně hledá ten, kdo je opuštěn. A teď ptám se sama sebe. Co já? Jsem opuštěna, hledám místo na slunci nebo se snažím pochopit člověka v jeho samotě, v jeho zranitelnosti a pomíjivosti, v jeho nejistotě?
Jana Péťová
Poezie jako vášeň
Vždycky jsem milovala poezii. Ten pocit vzrušení. Emocí. Života. Lásky. Tu energii z veršů. Dotyk slov. Křehkost. Jemnost. Cit. Zvučné pohlazení.
| Počet článků 12 | Celková karma 15.19 | Průměrná čtenost 474 |
Vždy, když mě posere holub, děkuji Bohu, že nedal křídla i krávě.
