Rozevlátost a lehkost příběhů

Třásl se jí hlas. Změnil barvu. Slova polykala jako vzdech. Snad studem. Snad nesmělostí. Snad proto, že nebyla příliš zvyklá mluvit. Ale mluvit nepřestávala.

Pozorovala život kolem sebe. Slyšela svůj hlas. Poslouchala ho. Propojovala ho se všemi ostatními smysly. A potom se najednou zase rozmluvila. Bez polykání slov. Studu. Propojila slova se světem. S každou jeho částí. Nechala je ožít všemi smysly.

Kouzelný. Kouzelný místo. Svět. Příběhy. Rozevlátost a lehkost příběhů.

Ty staré příběhy psané do paměti, ztěžklé časem jako balvan se najednou pod těmi slovy tříští a rozfoukávají. Jak příběhy psané prstem do písku. Mění se ve slova poletující ve vzduchu. Rozfoukané vzpomínky. Rozevlátá zrníčka písku. Dříve byla kamenem a teď tu poletují. Kdesi. Řekni cokoli. Řekni! Cokoli! Napíšu to do písku. Všemi smysly.

Kouzelný. Kouzelný místo. Svět. Příběhy. Rozevlátost a lehkost příběhů.

Lehnout si

Slyšet zpívat trávu 

Tak blízko u uší

Jak jsi nikdy neslyšel

Nechat svět jen kolem plout 

Jako mraky nad hlavou

A naučit se v nich číst

Číst tvary

Sloučit fantazii

Do příběhů pod víčky

Popsat jejich detaily

Chuť, vůni, barvy

Pocity

Detaily Mě a Tebe

Nás se světem

Světa s námi

Jak jsme kompletní

Do každého detailu

Jak námi proudí život

Jak námi proudí slova

Skrze propojené ruce

A když se pustíme

Tak ucítíme to jemné brnění

V prstech

V celém těle

V nás

V celém světě

Kolem nás

Ještě dlouho

Dlouho

Do detailu

Kouzelný. Kouzelný místo. Svět. Příběhy. Rozevlátost a lehkost příběhů...