Do noci, která nezcudní

Byla hluboká noc, když jsem se probudila. Zvedla jsem se z postele do tmy. Měsíc zářil, hvězdy mu dělaly doprovod. Ty jsi dělal doprovod mně. Pod širým nebem. Na posekané trávě. Něžné jak milostné psaní. Jak chvíle naše společné. Se slovy, které nám zůstaly na rtech.

...

Šaty ze mě sklouzly tak rychle

Jejich pohyb k zemi byl plynulý a ladný

Že mě jen lehce zašimraly na zádech

Vběhla jsem bez váhání

Do noci ztichlé

Májové

A šla se koupat do tmy

Měla voňavý a chladný dech

Voněla posekanou trávou

Co usychala pod hvězdami

Vedle mých šatů na trávě

Zableskl se svazek kopretin

Mhouřila jsem oči 

Nad představou

Že do nich bořím tvář

Nad tou opojnou vůní

Lehkosti

Pohladila mě po víčku

A přepadlo mě nutkání

Dotýkat se té něhy

Být v její blízkosti

Setřít z nich kapky rosy

A nechat je vpít do dlaní

Pod noční oblohou

Natáhla jsem ruku

 Směrem k nim

Vylekala rosničku

Odskočila

Do noci, která nezcudní

Pod nahotou

Která nemlčí

Jen na chvilku ztichla

Která nemá žádné plány

Nemá zítra

...

Byla hluboká noc, když jsem zase usnula. Ulehla do postele ze tmy. Měsíc zářil, hvězdy mu dělaly doprovod. Ty jsi dělal doprovod mně. Pod širým nebem. Na posekané trávě. Něžné jak milostné psaní. Jak chvíle naše společné.

Se slovy, které nám zůstaly na rtech.

S trávou, která mi zůstala na chodidlech.