Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.07 | Přečteno: 190 | Diskuse

Jana Péťová

Ledové probouzení

A až se rozbijí na povrchu ledové zdi, které brání probuzení, tak ozvou se znovu melodie tepla a s nimi vykoukne život ve všech jeho barvách.

21.2.2024 v 20:37 | Karma článku: 16.20 | Přečteno: 250 | Diskuse

Jana Péťová

Je to hlasitější než slova. Je to Život.

It's louder than words... Je to hlasitější než slova... Tlukot našich srdcí je hlasitější než slova... Je to život...

7.2.2024 v 18:00 | Karma článku: 16.00 | Přečteno: 260 | Diskuse

Jana Péťová

Nenapravitelný romantik ve světě cynismu. Moje noc s Waltem.

Bylo to asi před měsícem. Vzpomínám si, jak noc přešla ve sněhobílé ráno, které mě vtáhlo do děje pohledem z okna.

1.2.2024 v 13:09 | Karma článku: 17.94 | Přečteno: 386 | Diskuse

Jana Péťová

Setkání pod hvězdným nebem

Šepot. Hladina ticha nesoucí pocity, jež slova jen krátce zaznamenají. Slova. Ta voňavá zeď vzpomínek v zahradě duše.

27.1.2024 v 15:29 | Karma článku: 14.69 | Přečteno: 153 | Diskuse

Jana Péťová

Opilá noc. Sklenice s iluzí a realitou.

Často se říká, že ve víně je pravda. Ale také se často stává, že ve víně je méně pravdy, než si zrovna myslíte. Nebo že scénář psaný ve víně je obrovskou odchylkou od scénáře, na který se můžete spolehnout.

25.1.2024 v 18:18 | Karma článku: 15.75 | Přečteno: 329 | Diskuse

Jana Péťová

Co víc si můžu přát…

Byla jsem jen o několik let mladší než dnes. Moje Vánoce se nesly v duchu klidu a porozumění. Zdraví, rodina, láska, přátelé, práce, která mě baví, dobré jídlo, teplo... říkala jsem si, co víc bych si tak mohla přát, nic mi nechybí.

2.1.2024 v 21:52 | Karma článku: 18.08 | Přečteno: 357 | Diskuse

Jana Péťová

Ztráty a nálezy

Měla velkou pletenou šálu. Nataženou od krku až přes ústa a zahřívala si přes ni vzduch, který dýchala. A ta šála nebyla nikterak zajímavá. Byla vlastně vskutku obyčejná. Černá a zvenčí se na ní třpytily zamrzlé kapky jejího dechu. Zářily jako diamanty.

31.12.2023 v 21:25 | Karma článku: 16.09 | Přečteno: 372 | Diskuse

Jana Péťová

Match! Mám prince ze seznamky

Na obloze vzdušné zámky. Kolem krku liška od Vietnamky. Za oknem tichem dřímá stará klec. Prý na ptáka Ohniváka - ach, jaký kec!

31.10.2023 v 22:39 | Karma článku: 23.02 | Přečteno: 654 | Diskuse

Jana Péťová

Ne, neposlouchá tě! Už tě totiž neslyší

Kam to zase civíš? Ty jsi pořád mimo. Posloucháš mě vůbec? Ano, jistě. A co jsem říkal? Že jsi měl těžký den, že po tobě pořád někdo něco chce, že tohle si neumí nikdo představit, že každému by z toho už dávno...

20.10.2023 v 14:14 | Karma článku: 19.08 | Přečteno: 444 | Diskuse

Jana Péťová

Máme doma nejkrásnější červené červánky

O tobě v podzimu. O změnách kolem nás. O dýňovém koláči. O podzimní oslavě, kam nasbírané listy slouží jako lístek. Vstupenka. O ranních mlhách. O východech slunce do ranní mlhy. O pavučinách v trávě. O tančícím dešti na parapetu. O blátě. A o všech těch barvách v nás.

13.10.2023 v 15:45 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 234 | Diskuse

Jana Péťová

Říjnová romance

Přes lávku. Nad vodou. Jdu. V barevné aleji. Kde vůně mluví mi do řeči. Kde po horkém létě mi slunce ještě neřeklo sbohem. Kde barvy přikrývají vyprahlé kameny ve vodě. Tam, kde začíná říjnová romance.

4.10.2023 v 13:58 | Karma článku: 17.60 | Přečteno: 273 | Diskuse

Jana Péťová

Jaké to je být ve vatě?

Kolik ticha sneseme, než začneme křičet? Říká se, že ty nejbolavější duše často nejvíc mlčí. A tak mě napadá, kolik takové duše snesou bolesti, než začnou křičet?

18.9.2023 v 17:17 | Karma článku: 18.10 | Přečteno: 379 | Diskuse

Jana Péťová

Když na rande, tak připravená

Vzpomínám si na jedno své rande. Bylo to na základce. Adam byl kluk od nás ze školy. Pokukovali jsme po sobě už delší dobu. V den, kdy jsme se loučili se školou a začínaly prázdniny, mě pozval do cukrárny. Tak za týden, ahoj!

14.9.2023 v 0:17 | Karma článku: 32.78 | Přečteno: 2710 | Diskuse

Jana Péťová

Nic netrvá věčně

Dnešní ráno mě překvapilo. Ta studená rosa na bosé nohy mě překvapila. Není to tak dlouho, řekla bych, že to bylo snad i včera, kdy jsme seděli v trávě. Voněla létem. Vše kolem bylo tak horké na dotek. A teď? Zahřívám si studené vlahé nohy. Jednu o druhou.

5.9.2023 v 14:34 | Karma článku: 17.75 | Přečteno: 318 | Diskuse

Jana Péťová

Dnes se zase nevyspíš, milá dámo, víš to?

A zase ten úplněk, proč mi nedal spát? Byl večer, pozorovala jsem měsíc na obloze, plul si tam tak klidně, stoupal výš a výš nad domy, nad město, zdravil mě a mám trochu takový pocit, že se mně snad s tou svojí lehkostí, se kterou si tam plul, tak trochu vysmíval.

3.9.2023 v 20:54 | Karma článku: 17.80 | Přečteno: 436 | Diskuse

Jana Péťová

Pamatuji si, když jsem ještě bydlela na rušné ulici pražské periferie...

Můj pohled z okna skrýval jediné. To jediné bylo vzdálené sotva pár metrů. To jediné, co bylo vidět, byla světla. Světla životů lidí odnaproti. Cizí životy, jejich tajemství a moje fantazie.

8.8.2023 v 21:15 | Karma článku: 17.33 | Přečteno: 421 | Diskuse

Jana Péťová

Po pohádkách procházky

Po pohádkách procházky. Na procházkách pohádky. Pohádkové příběhy. Je to velký keř, ta líska. Říkám si. Míjím ji. Míjím její plody. Jeden zvednu ze země. Nevypadnou z něj šaty. Padají z něj příběhy. Velké příběhy. Pohádkové příběhy...

6.8.2023 v 14:58 | Karma článku: 16.83 | Přečteno: 202 | Diskuse

Jana Péťová

Klišé červené knihovny

A přijde po nás větší láska než je ta naše? Nepřijde. Neexistuje větší láska než je ta naše. Člověk se zamiluje a žije si v tomto klišé červené knihovny. Upjaty na myšlenku, že prožívá největší lásku svého života. Největší lásku vůbec.

27.7.2023 v 16:31 | Karma článku: 14.94 | Přečteno: 250 | Diskuse

Jana Péťová

Kniha života. Kapitola třetí. Tak trochu podivné školkové hry.

Říká se, že co se v mládí naučíš, ve stáří jak když najdeš. Opravdu je tomu tak? Jak to bylo u mě se školkou? Malé nahlédnutí do kapitoly života a mých oblíbených školkovýh her.

21.7.2023 v 16:17 | Karma článku: 14.22 | Přečteno: 344 | Diskuse
Počet článků 67 Celková karma 15.28 Průměrná čtenost 597

Vždy, když mě posere holub, děkuji Bohu, že nedal křídla i krávě.